Urologie pro praxi 3/2004
Volba inhibitoru alfa–1 adrenergního receptoru v současné terapii benigní hyperplazie prostaty a hypertenze
Benigní hyperplazie prostaty (BHP) a hypertenze (HTN) jsou onemocnění s vysokou vzájemnou koincidencí. Symptomatická BHP je provázena HTN ve 40 %, asymptomatická dle věku až ve 100 % (všichni muži starší 70 let s hypertenzí mají BHP, nebyli-li kastrováni před pubertou). Lze vystopovat některé společné znaky obou onemocnění, jako je stimulace sympatického nervového systému (7), a proto i možnost jeho ovlivnění zasahuje do obou dvou diagnostikovaných jednotek. Inhibitory alfa-adrenoceptoru typu 1 (AR) (subtypu A) jsou až na tamsulosin deriváty prazosinu. Jejich uvedení na trh před 20 lety znamenalo přelom v léčbě BHP i HTN. S postupem let však nacházíme léčiva nejen účinnější, ale především (měřeno procentem nežádoucích a vedlejších účinků) bezpečnější. Dosud poslední komerčně užívaný derivát prazosinu alfuzosin překonal ve své době přelomová léčiva – doxazosin a terazosin (8). Otázkou je, zda je vhodné užití alfa–inhibitoru s vlivem na systémový krevní tlak jako monoterapii u nemocných s BHP a HTN (v některých firemních materiálech se dovíme, že je to „zlatý standard“, a „vhodná a účinná monoterapie BHP a HTN…“) (3). Především v souvislost s novými názory kardiologů na správnou terapii HTN se zdá, že ovlivnění sympatiku je jednou z mnoha možností léčby hypertenze a nikoliv první ani druhou. Pokud tedy přichází muž s BHP a farmakologicky korigovanou hypertenzí je nasazení alfa–inhibitoru s vlivem na systémový krevní tlak (a tím často vysazení dosud užívané antihypertenzivní terapie) léčebně (a farmakologicky) odůvodněné? Stran účinnosti inhibitorů – alfa adrenergních receptorů není pochyb, že jde o terapii účinnou a vzájemně srovnatelnou. Rozdíl je „pouze“ v procentu nežádoucích účinků. Klíčová slova: hypertenze, benigní hyperplazie prostaty, alfa-lytika.
Volba inhibitoru alfa–1 adrenergního receptoru v současné terapii benigní hyperplazie prostaty a hypertenze
THE CHOICE OF ALPHA-1 ADRENERGIC RECEPTOR INHIBITOR IN COMBINED TREATMENT OF BENIGN PROSTATIC HYPERPLASIA AND HYPERTENSION Benign prostatic hyperplasia (BPH) and hypertension (HTN) are disease with high mutual coincidence. Symptomatic BPH is accompanied with a hypertension in up to 40 %, asymptomatic depending on age in up to 100 % (all men above 70 with hypertension have BPH, unless they have been castrated before puberty). Some common conditions can be traced in both diseases, as it is a stimulation of sympathetic nervous system (7) and that’s why the possibility of influencing it interferes with both diagnosed units. Besides a tamsulosin, all inhibitors of type 1-alpha-adrenoceptor (AR) (subtype A) are the derivatives of prazosin. Their introduction to the market 20 years ago represented a turn in the treatment of BPH and HTN. Within the time progress there come drugs not only more active, but save above all (measured by the percentage of adverse and side effects). Until now the last commercially used derivate of prazosin, alfuzosin, got over two breaking drugs of their time – doxazosin and terazosin (8). The question is, whether it is suitable to use an alpha-inhibitor with the influence on a blood pressure as a monotherapy in patients with BPH and HTN (we can get to know from companies’ materials, that it is “the gold standard” and “suitable and efficient monotherapy of BPH and HTN…”) (3). Especially with a correlation to new opinions of cardiologists on the proper treatment of HTN it seems, that an affection of sympathetic system is one of many possibilities in the treatment of hypertension and neither the first nor the second one. So, if there comes a man with BPH and pharmacologically corrected hypertension, is the administration of alpha-inhibitor with the effect on blood pressure (and subsequent withdrawal of previous antihypertensive therapy) justified therapeutically (and pharmacologically)? Regarding the efficacy of alpha-adrenergic receptors inhibitor, it is doubtless the therapy is effective and mutually comparable. The difference is “only” in the percentage of adverse events. Key words: hypertension, benign prostatic hyperplasia, alpha-blockers.
