Urologie pro praxi 2/2026

D-manóza u infekcí močových cest: racionalita, klinická účinnost a limity důkazů

MUDr. Marek Broul, Ph.D., MBA, FECSM, PharmDr. Kateřina Langmaierová, Mgr. Aneta Hujová, Mgr. Michaela Liegertová, Ph.D.

Recidivující lokalizované infekce dolních močových cest (cystitidy) u žen představují „vysokofrekvenční“ diagnózu ambulantní praxe. Současně vedou k opakované expozici antibiotikům se všemi důsledky pro selekci rezistence a „kolaterální poškození“ mikrobiomu (1, 2). D-manóza je široce používaná neantibiotická intervence s biologickou plausibilitou založenou na antiadhezivním účinku: může kompetitivně blokovat vazbu uropatogenních kmenů Escherichia coli na urotel prostřednictvím adhezinu FimH (4, 5). Klinická evidence je však heterogenní. Zatímco starší studie a některé přehledy naznačovaly možný přínos v prevenci recidiv (6–8), novější robustní placebem kontrolovaná randomizovaná studie v primární péči klinicky relevantní efekt nepotvrdila (9). Systematické přehledy hodnotí jistotu důkazů jako nízkou (10, 11) a doporučené postupy proto připouštějí D-manózu pouze jako volitelnou možnost při důsledném poučení pacientky o nejisté účinnosti (2, 12). Cílem tohoto přehledu je shrnout mechanismus účinku, klinickou evidenci a bezpečnost D-manózy a nabídnout praktický ambulantní algoritmus včetně upozornění na častou diagnostickou chybu, kdy je postkoitální dysurie automaticky interpretována jako bakteriální cystitida.

Kľúčové slová: D-manóza, recidivující cystitida, neantibiotická profylaxe, antiadhezivní terapie, FimH.

D-mannose in urinary tract infections: mechanistic rationale, clinical effectiveness, and limitations of evidence

Recurrent cystitis in women is a frequent outpatient urology problem, substantially impairing quality of life and increasing antibiotic exposure with consequences for antimicrobial resistance and microbiome disruption (1, 2). D-mannose is widely used as an antibiotic-sparing option supported by a plausible anti-adhesive mechanism, potentially blocking the binding of uropathogenic Escherichia coli to urothelium via the FimH adhesin (4, 5). However, clinical evidence remains heterogeneous. While earlier studies and some reviews suggested a possible prophylactic benefit (6–8), a large pragmatic placebo-controlled randomized trial in primary care did not demonstrate a clinically relevant preventive effect (9). Recent systematic reviews report low certainty of evidence (10, 11), and contemporary guidelines therefore consider D-mannose only an optionalims optional adjunct with explicit patient counselling about weak and contradictory evidence and shared decision-making (2, 12). This review summarizes mechanisms, clinical evidence, safety, and provides a pragmatic outpatient algorithm, including differential diagnosis of postcoital dysuria and non-infectious symptom phenotypes.

Keywords: D-mannose, recurrent cystitis, non-antibiotic prophylaxis, anti-adhesion therapy, FimH.