Pediatria pre prax 1/2002
Tortikolis jako projev retrofaryngeálního abscesu
Retrofaryngeální absces (RFA) je méně častá, ale potenciálně život ohrožující infekce hlubokých prostor krku. Jeho incidence má vzhledem k velmi rozšířenému podávání antibiotik a zlepšující se lékařské péči neustále klesající charakter. V dětském věku je pro vývoj RFA důležitý prostor mezi zadní stěnou faryngu a prevertebrální fascií, protože obsahuje hodně lymfatických uzlin (tzv. Henleyho uzliny), které drénují prostory nosohltanu a zadní nosní průduchy. Klinický význam retrofaryngeálního prostoru je zřejmý z jeho anatomického vztahu k mnohým strukturám (laterálně jsou v karotickém pouzdře uloženy cévy a nervy, trachea a jícen probíhají v přední části a krční obratle jsou na jeho zadní straně). Retrofaryngeální prostor sahá od báze lební až k mediastinu do úrovně prvního nebo druhého hrudního obratle a umožňuje rozšíření infekce do mezihrudí nebo do jiných hlubokých tkání krku. RFA je diagnostikován primárně u dětí batolecího věku jako komplikace hnisavých onemocnění horních cest dýchacích; i když je tato entita pozorována velmi často i u adolescentů a dospělých. Převládání RFA u mladších dětí je dána skutečností, že Henleyho mízní uzliny po pátém roku života spontánně regredují a z tohoto prostoru nenávratně mizí. Poranění ústní dutiny je druhou významnější příčinou RFA (bodné rány kuličkovým nebo inkoustovým perem nebo jinými ostrými předměty). U adolescentů a dospělých jsou nejčastější příčinou RFA zevní poranění, pozření cizího tělesa nebo instrumentace, jakou je intubace nebo ezofagoskopie.
Tortikolis jako projev retrofaryngeálního abscesu
Retrofaryngeální absces (RFA) je méně častá, ale potenciálně život ohrožující infekce hlubokých prostor krku. Jeho incidence má vzhledem k velmi rozšířenému podávání antibiotik a zlepšující se lékařské péči neustále klesající charakter. V dětském věku je pro vývoj RFA důležitý prostor mezi zadní stěnou faryngu a prevertebrální fascií, protože obsahuje hodně lymfatických uzlin (tzv. Henleyho uzliny), které drénují prostory nosohltanu a zadní nosní průduchy. Klinický význam retrofaryngeálního prostoru je zřejmý z jeho anatomického vztahu k mnohým strukturám (laterálně jsou v karotickém pouzdře uloženy cévy a nervy, trachea a jícen probíhají v přední části a krční obratle jsou na jeho zadní straně). Retrofaryngeální prostor sahá od báze lební až k mediastinu do úrovně prvního nebo druhého hrudního obratle a umožňuje rozšíření infekce do mezihrudí nebo do jiných hlubokých tkání krku. RFA je diagnostikován primárně u dětí batolecího věku jako komplikace hnisavých onemocnění horních cest dýchacích; i když je tato entita pozorována velmi často i u adolescentů a dospělých. Převládání RFA u mladších dětí je dána skutečností, že Henleyho mízní uzliny po pátém roku života spontánně regredují a z tohoto prostoru nenávratně mizí. Poranění ústní dutiny je druhou významnější příčinou RFA (bodné rány kuličkovým nebo inkoustovým perem nebo jinými ostrými předměty). U adolescentů a dospělých jsou nejčastější příčinou RFA zevní poranění, pozření cizího tělesa nebo instrumentace, jakou je intubace nebo ezofagoskopie.
