Pediatria pre prax 2/2002
Synkopy – diagnostické postupy, terapie – 2. část
MUDr. Karel Goldemund, CSc., MUDr. David Goldemund
V diagnostice ortostatických dysregulací a synkop vycházíme z podrobné anamnézy a klinického vyšetření, kterými se snažíme především vyloučit závažná kardiální a neurologická onemocnění. V případě pochybností pomohou v diagnostice těchto stavů uvedená vyšetření, která upřesní naše diagnostické závěry a terapeutické postupy. V terapii převážně se vyskytujících oběhových synkop vegetativních využíváme především režimová opatření a pohybové aktivity zvyšující tělesnou zdatnost, teprve v případech, kdy tato opatření selhávají, přistupujeme k léčbě farmakologické. Kardiální a neurologické příčiny, stejně jako synkopy, u nichž se nám podaří zjistit vyvolávající faktory, vyžadují kauzální terapii. Klíčová slova: synkopy, diagnostika, farmakologická a nefarmakologická terapie.
Synkopy – diagnostické postupy, terapie – 2. část
Syncope – diagnostic management and therapy – part 2 During the diagnostic evaluation of orthostatic dysregulations and syncope we obtain a detailed history and clinical examination of the patient in order to exclude any serious cardiological or neurological disorders. If either of these conditions is subsequently suspected other specific examinations, defining our diagnostic conclusions and therapeutic modalities, are helpful. Modifications of lifestyle and physical exercise are suitable modes of therapy for syncope which predominantly occurs via a vasovagal reflex. If these precautions fail drug therapy is then commenced. Cardiological and neurological symptoms, as well as syncope with a known cause, require causative therapy. Key words: syncope, diagnosis, pharmacological and non-pharmacological therapy.
