Pediatria pre prax 3/2003
Komentář k reakci na článek „Antibiotická léčba nejčastějších bakteriálních infekcí u dětí v komunitě“ (Pediatrie pro praxi 200
U dětských bakteriálních sinusitid se spíše jedná o rhinosinusitidu, kdy k zánětu maxilární dutiny dochází cestou čichových sklípků a zdrojem bakterie bývá nosní dutina. U zánětů maxilární dutiny s naznačenou hladinou pravidelně dochází k odchodu hnisavého obsahu do oblasti pod střední lasturou (střední průduch nosní). Domnívám se, že za kontroly zraku (spíše na ORL oddělení – to je zřejmě k další diskuzi) lze tento materiál odebrat přímo z ústí dutiny. Samozřejmě že punkce, resp. materiál získaný z punkce, je vhodnějším materiálem k detekci bakteriálního původce, ale na druhé straně nelze předpokládat, že se punkce (a zvláště u dětí) budou dělat jen z tohoto důvodu. Pokud jsou provedeny, pak za terapeutickým účelem, i když je současně odebrán materiál k mikrobiologické diagnostice. Navíc je nutné zdůraznit, že ani vlastní punkce nemusí poskytnout zcela věrohodný výsledek, protože při výplachu jsou spláchnuty i bakterie z nosní dutiny. Z tohoto důvodu se jako nejvhodnější materiál jeví aspirát, který je ale v některých případech velmi obtížné získat (např. při nízké hladině hlenohnisu v dutině). Výsledky získané kultivací materiálu odebraného z ústí maxilární dutiny je nutné hodnotit velmi opatrně a opravdu v řadě případů nemusí vést ke správné identifikaci bakteriálního původce. Na druhé straně, pokud v tomto materiálu bude izolována bakterie s vyšší mírou patogenity (např. Streptococcus pneumoniae nebo Haemophilus influenzae) a současně ve vysoké kvantitě, má i tento výsledek svoji výpovědní hodnotu. V souvislosti s reakcí na článek (za niž autoři děkují) je zřejmé, že cenným přínosem pro praktické dětské lékaře by byla práce, popisující základní principy odběru a zasílání materiálu k mikrobiologickému vyšetření u nejčastějších dětských bakteriálních infekcí. Já osobně věřím, že takovýto příspěvek se na stránkách „Pediatrie pro praxi“ brzy objeví.
Komentář k reakci na článek „Antibiotická léčba nejčastějších bakteriálních infekcí u dětí v komunitě“ (Pediatrie pro praxi 200
U dětských bakteriálních sinusitid se spíše jedná o rhinosinusitidu, kdy k zánětu maxilární dutiny dochází cestou čichových sklípků a zdrojem bakterie bývá nosní dutina. U zánětů maxilární dutiny s naznačenou hladinou pravidelně dochází k odchodu hnisavého obsahu do oblasti pod střední lasturou (střední průduch nosní). Domnívám se, že za kontroly zraku (spíše na ORL oddělení – to je zřejmě k další diskuzi) lze tento materiál odebrat přímo z ústí dutiny. Samozřejmě že punkce, resp. materiál získaný z punkce, je vhodnějším materiálem k detekci bakteriálního původce, ale na druhé straně nelze předpokládat, že se punkce (a zvláště u dětí) budou dělat jen z tohoto důvodu. Pokud jsou provedeny, pak za terapeutickým účelem, i když je současně odebrán materiál k mikrobiologické diagnostice. Navíc je nutné zdůraznit, že ani vlastní punkce nemusí poskytnout zcela věrohodný výsledek, protože při výplachu jsou spláchnuty i bakterie z nosní dutiny. Z tohoto důvodu se jako nejvhodnější materiál jeví aspirát, který je ale v některých případech velmi obtížné získat (např. při nízké hladině hlenohnisu v dutině). Výsledky získané kultivací materiálu odebraného z ústí maxilární dutiny je nutné hodnotit velmi opatrně a opravdu v řadě případů nemusí vést ke správné identifikaci bakteriálního původce. Na druhé straně, pokud v tomto materiálu bude izolována bakterie s vyšší mírou patogenity (např. Streptococcus pneumoniae nebo Haemophilus influenzae) a současně ve vysoké kvantitě, má i tento výsledek svoji výpovědní hodnotu. V souvislosti s reakcí na článek (za niž autoři děkují) je zřejmé, že cenným přínosem pro praktické dětské lékaře by byla práce, popisující základní principy odběru a zasílání materiálu k mikrobiologickému vyšetření u nejčastějších dětských bakteriálních infekcí. Já osobně věřím, že takovýto příspěvek se na stránkách „Pediatrie pro praxi“ brzy objeví.
