Neurológia pre prax 5/2004

Slovo úvodem

prof. MUDr. Ivan Rektor, CSc.

Vážené kolegyně a kolegové, žijeme v době, která ctí pragmatizmus, úspěch, zisk. Nic proti tomu, ideje nám byly vtloukány do hlav po většinu dvacátého století. Slovo ideo­logie se stalo strašákem, podle mého názoru je tomu tak dobře. A co slovo idealizmus V nejlepším případě vzbudí shovívavý úsměv. To ovšem, myslím, není tak úplně v pořádku. Domnívám se, že do profilu dobrého lékaře trocha idealizmu patří, i když možná by bylo lepší zvolit lepší výraz pro situace, kdy lékař plní povinnost na úkor svého pohodlí, zisku, výhod. Nebo dává přednost zajímavé práci před pohodlím a penězi. V minulém editorialu jsem si zaspekuloval, že pro volbu neurologie jako specializace je důležité, že je to intelektuálně náročný a velmi zajímavý obor a vyhovuje lidem, kteří rádi myslí, logika jim není cizí a nebojí se přijímat riziko rozhodování. Zdá se, že podobné úvahy vedou k volbě lékařského povolání obecně. Alespoň tak chápu výsledky studie vydané Masarykovou univerzitou Uplatnění absolventů MU 2001–2002 v praxi. Je to zajímavé čtení. Vypovídá, jak jsou na tom absolventi LF ve srovnání s absolventy ostatních sedmi fakult. Zdaleka největší procento mladých lékařů (96%) odpovědělo kladně na otázku, zda pracují v oboru, na který se připravovali – u Fakulty sociálních studií je tomu tak jenom v 36%. V 85% odpovídalo místo jejich představám. S tím souvisí plány absolventů – 78% chce zůstat tam, kde pracuje (nejvíce ze všech fakult), ale 55% chce v práci postupovat výš, současně 20% uvažuje o práci v zahraničí a 18% by rádo podnikalo – tedy v našich podmínkách mělo soukromou praxi. Zdá se tedy, že absolventi LF jsou ve velké většině spokojeni se svoji prací – což překvapí, když se podíváme na jejich finanční ohodnocení. Hrubý nástupní plat lékařů byl vůbec nejnižší (10429 Kč), blížili se mu absolventi filozofické fakulty (10565 Kč), nejvíce měli informatici (18969 Kč) a ekonomové (15110 Kč). Po 2–3 letech se situace mírně zlepšila a lékaři s průměrným hrubým platem 15983 Kč se ocitli ve středu peletonu, i tak těsně pod průměrem všech absolventů LF. Nepřekvapuje, že lékaři udávají nejdelší pracovní dobu, v průměru 50 hodin týdně, proti průměru MU 42 hodin. Suma sumárum – mladí lékaři pracují nejdéle a mají nejhorší nástupní platy, které se zlepší sotva do průměru. To vše při dobře známé náročnosti studia a v zaměstnání odpovědností sotva srovnatelné s jinou profesí. Proč jsou tedy lékaři rádi lékaři? Dovídáme se to z odpovědi na otázku, čemu přikádali absolventi MU při hledání zaměstnání význam: lékaři usilovali na prvním místě o uplatnění nabytého vzdělání a důležitým faktorem byla zajímavá práce, zatím co o peníze a prestiž šlo nejvíce informatikům, ekonomům a právníkům. Z dalších zajímavých čísel: práci získávají mladí lékaři poměrně lehce – tak odpovědělo 58% lékařů, lépe jsou na tom jenom informatici. Ve státních službách pracuje 76%, to je nejvíce kromě pedagogů, 16% v české soukromé firmě, 4% u zahraniční, ale jen 0,6% v zahraničí. Zajímavé a pro mne překvapivé zjištění bylo, že ženy mají nižší platy než muži, i když tento údaj je méně vyjádřený u lékařek než u absolventek jiných oborů. Ovšem varování učitelům lékařských fakult: mladí lékaři jsou často frustrovaní rozdílem, mezi tím co očekávali a tím, co je skutečně v praxi potkalo. V tom se podle mého názoru může odrážet, že výuka na LF nedostatečně připravuje na reálný život v praxi. Absolventi také hodnotili studium jako příliš teoretické až v 83%. Co z toho pro nás vyplývá? Domnívám se, profil mladých lékařů je takový, jaký by měl být. Mají zájem o medicínu a jsou pracovití. To je výzva pro nás starší – podporujme jejich zájem, dejme jim šance k uplatnění. Jistě si zaslouží lepší příjem, než je ten ostudný, který mají, obávám se však, že se tady dostávám mimo sféru vlivu tohoto editorialu. Na vaše příspěvky se i s redakční radou těší prof. MUDr. Ivan Rektor, CSc. předseda redakční rady

Slovo úvodem

Vážené kolegyně a kolegové, žijeme v době, která ctí pragmatizmus, úspěch, zisk. Nic proti tomu, ideje nám byly vtloukány do hlav po většinu dvacátého století. Slovo ideo­logie se stalo strašákem, podle mého názoru je tomu tak dobře. A co slovo idealizmus V nejlepším případě vzbudí shovívavý úsměv. To ovšem, myslím, není tak úplně v pořádku. Domnívám se, že do profilu dobrého lékaře trocha idealizmu patří, i když možná by bylo lepší zvolit lepší výraz pro situace, kdy lékař plní povinnost na úkor svého pohodlí, zisku, výhod. Nebo dává přednost zajímavé práci před pohodlím a penězi. V minulém editorialu jsem si zaspekuloval, že pro volbu neurologie jako specializace je důležité, že je to intelektuálně náročný a velmi zajímavý obor a vyhovuje lidem, kteří rádi myslí, logika jim není cizí a nebojí se přijímat riziko rozhodování. Zdá se, že podobné úvahy vedou k volbě lékařského povolání obecně. Alespoň tak chápu výsledky studie vydané Masarykovou univerzitou Uplatnění absolventů MU 2001–2002 v praxi. Je to zajímavé čtení. Vypovídá, jak jsou na tom absolventi LF ve srovnání s absolventy ostatních sedmi fakult. Zdaleka největší procento mladých lékařů (96%) odpovědělo kladně na otázku, zda pracují v oboru, na který se připravovali – u Fakulty sociálních studií je tomu tak jenom v 36%. V 85% odpovídalo místo jejich představám. S tím souvisí plány absolventů – 78% chce zůstat tam, kde pracuje (nejvíce ze všech fakult), ale 55% chce v práci postupovat výš, současně 20% uvažuje o práci v zahraničí a 18% by rádo podnikalo – tedy v našich podmínkách mělo soukromou praxi. Zdá se tedy, že absolventi LF jsou ve velké většině spokojeni se svoji prací – což překvapí, když se podíváme na jejich finanční ohodnocení. Hrubý nástupní plat lékařů byl vůbec nejnižší (10429 Kč), blížili se mu absolventi filozofické fakulty (10565 Kč), nejvíce měli informatici (18969 Kč) a ekonomové (15110 Kč). Po 2–3 letech se situace mírně zlepšila a lékaři s průměrným hrubým platem 15983 Kč se ocitli ve středu peletonu, i tak těsně pod průměrem všech absolventů LF. Nepřekvapuje, že lékaři udávají nejdelší pracovní dobu, v průměru 50 hodin týdně, proti průměru MU 42 hodin. Suma sumárum – mladí lékaři pracují nejdéle a mají nejhorší nástupní platy, které se zlepší sotva do průměru. To vše při dobře známé náročnosti studia a v zaměstnání odpovědností sotva srovnatelné s jinou profesí. Proč jsou tedy lékaři rádi lékaři? Dovídáme se to z odpovědi na otázku, čemu přikádali absolventi MU při hledání zaměstnání význam: lékaři usilovali na prvním místě o uplatnění nabytého vzdělání a důležitým faktorem byla zajímavá práce, zatím co o peníze a prestiž šlo nejvíce informatikům, ekonomům a právníkům. Z dalších zajímavých čísel: práci získávají mladí lékaři poměrně lehce – tak odpovědělo 58% lékařů, lépe jsou na tom jenom informatici. Ve státních službách pracuje 76%, to je nejvíce kromě pedagogů, 16% v české soukromé firmě, 4% u zahraniční, ale jen 0,6% v zahraničí. Zajímavé a pro mne překvapivé zjištění bylo, že ženy mají nižší platy než muži, i když tento údaj je méně vyjádřený u lékařek než u absolventek jiných oborů. Ovšem varování učitelům lékařských fakult: mladí lékaři jsou často frustrovaní rozdílem, mezi tím co očekávali a tím, co je skutečně v praxi potkalo. V tom se podle mého názoru může odrážet, že výuka na LF nedostatečně připravuje na reálný život v praxi. Absolventi také hodnotili studium jako příliš teoretické až v 83%. Co z toho pro nás vyplývá? Domnívám se, profil mladých lékařů je takový, jaký by měl být. Mají zájem o medicínu a jsou pracovití. To je výzva pro nás starší – podporujme jejich zájem, dejme jim šance k uplatnění. Jistě si zaslouží lepší příjem, než je ten ostudný, který mají, obávám se však, že se tady dostávám mimo sféru vlivu tohoto editorialu. Na vaše příspěvky se i s redakční radou těší prof. MUDr. Ivan Rektor, CSc. předseda redakční rady