Urologie pro praxi 1/2022

Jak častý a nebezpečný je syndrom hyperaktivního měchýře po radikální prostatektomii?

MUDr. Lukáš Holub, MUDr. Petr Hušek, Ph.D., FEBU, MUDr. Jiři Špaček, prof. MUDr. Miloš Broďák, Ph.D.

Úvod: Syndrom hyperaktivního měchýře po radikální prostatektomii je méně časté, ale závažné onemocnění, které může mít velký negativní dopad na kvalitu života. Metoda: Byl hodnocen soubor 500 pacientů po robotem asistované radikální prostatektomii v letech 2016–2018. Hyperaktivní měchýř byl hodnocen na základě mikčních deníků 3. a 6. měsíc po operaci. Výsledky: Medián doby sledování byl 36 měsíců. Syndrom hyperaktivního měchýře byl diagnostikován u 15 (3 %) pacientů. Nasazená léčba anticholinergiky první generace byla efektivní u 12 (80 %) pacientů. U 3 (20 %) pacientů byla léčba změněna na solifenacin, který byl nadále účinný. Po 6 měsících byla léčba účinná a nebylo ji nutné měnit, a to dlouhodobě. Závěr: Incidence syndromu hyperaktivního měchýře byla u našeho souboru nízká (3 %), což bylo méně než v podobných publikovaných studiích. U většiny pacientů (80 %) byla účinná léčba první generací anticholinergik. Pokud léčebný efekt nebyl dostatečný nebo se objevily vedlejší účinky, byla účinná léčba solifenacinem.

Kľúčové slová: hyperaktivní močový měchýř, radikální prostatektomie, anticholinergika.

Celý článok je dostupný len pre predplatiteľov časopisu Urologie pro praxi. Objednať časopis

How frequent and dangerous is overactive bladder syndrome after radical prostatectomy?

Introduction: Hyperactive bladder syndrome after radical prostatectomy is a less common but serious disease that can have a major negative impact on quality of life. Method: A group of 500 patients after robot-assisted radical prostatectomy in 2016–2018 was evaluated. Hyperactive bladder was assessed on the basis of micturition diaries 3 and 6 months after surgery. Results: The median follow-up was 36 months. Overactive bladder syndrome was diagnosed in 15 (3 %) patients. First-generation anticholinergic therapy was effective in 12 (80 %) patients. In three (20 %) patients, treatment was changed to solifenacin, which remained effective. After 6 months, the treatment was effective and did not need to be changed in the long term, Conclusion: The incidence of overactive bladder syndrome was low in our cohort (3 %), which was less than in similar published studies. In most patients (80 %), first-generation anticholinergic therapy was effective. If the therapeutic effect was insufficient or side effects occurred, treatment with solifenacin was effective.

Keywords: hyperactive bladder, radical prostatectomy, anticholinergics.