Psychiatria pre prax 3/2004

Jak můžeme řešit agitovanost a neklid v ambulantní psychiatrické praxi?

MUDr. Pavel Doubek

Agitovanost a neklid jsou nespecifická schémata chování, která lze pozorovat u mnoha psychických poruch (např. schizofrenie, afektivní poruchy, úzkostné poruchy, demence, intoxikace a odvykací stavy po užití psychoaktivní látky atd.). Jejich výskyt a intenzita jsou obyčejně velmi proměnlivé v čase. Agitovanost a neklid jsou popisovány i jako součást některých primárně nepsychiatrických syndromů (např. akatízie). Obecně lze agitovanost a neklid popsat jako stav, při kterém dominuje špatně organizovaná a neúčelná psychomotorická aktivita vycházející z fyzické nebo duševní nepohody. Agitovanost a neklid pacienta mohou po určité době přejít až k agresivnímu chování, kdy je pacient nebezpečný sobě i okolí. Agitovanost a neklid nejsou doménou jen lůžkových psychiatrických zařízení, i když se s nimi zde setkáváme častěji. Ambulantní psychiatr je však s touto symptomatikou konfrontován také poměrně často, zejména při odesílání pacienta s akutním zhoršením duševního onemocnění k nástupu hospitalizace. Následující postup by měl být popisem možností jak postupovat a řešit problémy při vyšetření a ošetření pacienta agitovaného, neklidného nebo dokonce agresivního v psychiatrické ambulanci.

Jak můžeme řešit agitovanost a neklid v ambulantní psychiatrické praxi?

Agitovanost a neklid jsou nespecifická schémata chování, která lze pozorovat u mnoha psychických poruch (např. schizofrenie, afektivní poruchy, úzkostné poruchy, demence, intoxikace a odvykací stavy po užití psychoaktivní látky atd.). Jejich výskyt a intenzita jsou obyčejně velmi proměnlivé v čase. Agitovanost a neklid jsou popisovány i jako součást některých primárně nepsychiatrických syndromů (např. akatízie). Obecně lze agitovanost a neklid popsat jako stav, při kterém dominuje špatně organizovaná a neúčelná psychomotorická aktivita vycházející z fyzické nebo duševní nepohody. Agitovanost a neklid pacienta mohou po určité době přejít až k agresivnímu chování, kdy je pacient nebezpečný sobě i okolí. Agitovanost a neklid nejsou doménou jen lůžkových psychiatrických zařízení, i když se s nimi zde setkáváme častěji. Ambulantní psychiatr je však s touto symptomatikou konfrontován také poměrně často, zejména při odesílání pacienta s akutním zhoršením duševního onemocnění k nástupu hospitalizace. Následující postup by měl být popisem možností jak postupovat a řešit problémy při vyšetření a ošetření pacienta agitovaného, neklidného nebo dokonce agresivního v psychiatrické ambulanci.