Psychiatria pre prax 3/2001

Hyperkinetické poruchy

doc. MUDr. Eva Malá, CSc.

ADHD (attention deficit hyperactivity disorder) je diagnostická jednotka, objevující se ve všech věkových kategoriích – od dětství do dospělosti, kde je spojena se sociální maladaptací a kriminalitou. Neurovývojové opoždění vytváří zátěžové životní události vedoucí k vulnerabilitě jedince – čili minimální organické poškození a kumulace zevních stresů vede k maladaptivnímu chování s vysokou psychiatrickou komorbiditou. U hyperkinetických poruch jde z behaviorálního hlediska o poruchu exekutivních (sebe-regulujících) funkcí. Zobrazovací techniky vykazují poruchu regulace kortiko-striato-thalamo-kortikálního okruhu za přítomnosti téměř nulové pravolevé asymetrie. Úspěšná (ve školním věku) je terapie stimulancii, zvláště je-li kombinována s kognitivně behaviorální terapií.

Kľúčové slová: hyperkinetické poruchy, diagnostická kritéria, komorbidní poruchy, zobrazovací techniky, terapie.

Hyperkinetic disorders

ADHD (attention deficit hyperactivity disorder) is a diagnostic unit appearing in all age categories – from childhood to adult age where it typically combines with social maladaptation and crime. Late neural development, due to stressful life situations resulting in a vulnerability of the individual, i.e. minimal organic harm and accumulation of external stressors leads to maladaptive behaviour with a high psychiatric comorbidity. In hyperkinetic patients it is from the behavioral point of view classified as a disorder of executive (self-regulatory) functions. The imaging techniques reveal a defected regulation of cortico-striato-thalamo-cortical circuit with almost zero right-left asymmetry. In school age a successful therapy combines psychostimulants and a cognitive-behavioural therapy.

Keywords: hyperkinetic disorders, diagnostic criteria, comorbidity disorders, imaging techniques, therapy.