Paliatívna medicína a liečba bolesti 1-2e/2018

Diagnóza a prognóza fatálních onemocnění: sdělovat – tajit? Od lůžka ke katedře

doc. PhDr. Kateřina Ivanová, Ph.D., Mgr. Ivana Olecká, Ph.D., Mgr. Adéla Lemrová

Informace podávané v paliativní péči by měly vycházet z potřeb a momentálního stavu pacienta. Lékař si musí klást tyto otázky: Co sdělovat, jak sdělovat, kdy sdělovat, komu sdělovat? (nebo nesdělovat?). Prioritou při jeho rozhodování by mělo být dobro pacienta. Cílem příspěvku je na kazuistice ukázat etické i právní varianty postupu při sdělování informací o diagnóze a prognóze u nevyléčitelně nemocného pacienta. Základní metodou přístupu je popis a komparace odpovídajících pasáží etických a právních norem ve vztahu ke kvalitativně pojaté kazuistice.

Kľúčové slová: informace, lékař, etické normy, zákonné normy, akutní zdravotní stav, deontologie, konsekvencionalismus

Diagnosis and prognosis of fatal diseases: to communicate or to conceal? From the bed to the department

The information communicated in palliative care should be based on the patient‘s current health conditions and needs. Physician has to ask himself the following questions: What to say, how to tell, when to tell, to whom to communicate (or not to communicate)? The patient‘s good should be the priority when deciding. The aim of the contribution is to show the ethical and legal variants of the procedure to communicate information about diagnosis and prognosis of incurable patient. The basic method of this approach is to describe and compare the corresponding passages of ethical and legal norms in relation to qualitatively conceived case study.

Keywords: information, physicians, ethical norms, legal norms, acute medical condition, deontology, consequentialism