Neurológia pre prax 4/2017

Léčba monoklonální protilátkou alemtuzumab – vliv na manifestaci poruch štítné žlázy

Prof. MUDr. Petr Vlček, CSc., RNDr. Dana Nováková

Alemtuzumab je humanizovaná monoklonální protilátka namířená proti povrchovému znaku CD52, který je exprimován na buněčném povrchu buněk imunitního systému. Tato protilátka působí rychlé a dlouhotrvající odstranění populací lymfocytů z oběhu. Léčba alemtuzumabem se používá hlavně u pacientů s roztroušenou sklerózou (RS). U pacientů s relabující-remitující formou RS významně snižuje riziko recidivy a zlepšuje zdravotní stav. Tato protilátka se využívá také v léčbě pacientů s chronickou lymfatickou leukémií a při transplantaci ledvin. Alemtuzumab má vliv na imunitní funkce. U pacientů léčených alemtuzumabem dochází následkem léčby ke zvýšenému výskytu autoimunitních onemocnění a k mírnému zvýšení infekcí. Nejčastějším autoimunitním poškozením ve spojení s léčbou alemtuzumabem je onemocnění štítné žlázy. Méně častý je výskyt idiopatické trombocytopenické purpury a autoimunitní glomerulonefritidy.

Kľúčové slová: štítná žláza, autoimunitní nemoci, alemtuzumab, hypotyreóza, hypertyreóza

Treatment with the monoclonal antibody alemtuzumab: effect on the manifestation of thyroid disorders

Alemtuzumab is a humanized monoclonal antibody directed against the CD52 surface marker that is expressed on the cell surface of immune cells. This antibody induces a rapid and long-lasting removal of lymphocyte populations from the circulation. Treatment with alemtuzumab is particularly used in patients with multiple sclerosis (MS). In those with the relapsing-remitting form of MS, it significantly reduces the risk of relapse and improves their health condition. This antibody is also used in the treatment of patients with chronic lymphocytic leukaemia and in kidney transplantation. Alemtuzumab has an effect on immune functions. In patients treated with alemtuzumab, there is an increased rate of autoimmune diseases and a mild increase in infections resulting from the treatment. The most frequent autoimmune damage associated with alemtuzumab treatment is thyroid disease. Less frequent is the occurrence of idiopathic thrombocytopenic purpura and autoimmune glomerulonephritis.

Keywords: thyroid gland, autoimmune disease, alemtuzumab, hypothyroidism, hyperthyroidism