Neurológia pre prax 5/2002

Imunopatogeneze roztroušené sklerózy

doc. RNDr. Jan Krejsek, CSc., MUDr. Otakar Kopecký, CSc. , MUDr. Radomír Taláb, CSc.

V patogenezi roztroušené sklerózy sehrává klíčovou úlohu autoimunitní imunopatologická reaktivita. V geneticky disponovaném jedinci vlivem neznámých vnějších faktorů, které velmi pravděpodobně zahrnují působení infekčních agens, dojde v CNS k uvolnění autoantigenů. Ty jsou po zpracování a vazbě na molekuly HLA prezentovány autoreaktivním T lymfocytům. Antigen prezentující buňky identifikují nebezpečné vzory, produkují pluripotentní prozánětové cytokiny (TNF) a poskytují nezbytné kostimulační signály T lymfocytům. Krevně-mozková bariéra se stává prostupnou pro lymfocyty a mononukleární fagocyty, které migrují do CNS vlivem C-C chemokinů. V poškozující zánětové reakci dominuje působení TH1 T lymfocytů a aktivovaných makrofágů. Hlavním terčem poškozujícího zánětu jsou imunodominantní epitopy strukturních molekul myelinové pochvy. Postupně dochází k intramolekulovému a intermolekulovému rozšiřování terčů autoimunitní imunopatologické reaktivity. Složky zánětu pozitivně regulují reparační procesy v CNS. Znalost patogeneze roztroušené sklerózy umožnila zavedení léků, které pozitivně modulují poškozující zánět. Jedná se o interferon a glatirameracetát. V preklinických testech jsou zkoušeny další nadějné preparáty.

Kľúčové slová: roztroušená skleróza, imunopatogeneze, modulace.

Celý článok je dostupný len pre prihlásených používateľov. Prihlásiť