Paliatívna medicína a liečba bolesti 3/2009

Poruchy metabolismu glukózy u pacientů v paliativní péči

MUDr. Ondřej Sláma, Ph.D.

Diabetes mellitus je častým přidruženým onemocněním u pacientů v pokročilých stádiích nádorových chorob. Nejčastěji se jedná o diabetes 2. typu. Cílem léčby diabetu u pacientů v závěru života je především prevence symptomů spojených s hyperglykémií a hypoglykémií. Cílová hodnota glykémie může být většinou stanovena „liberálně“ v rozmezí 10–15 mmol/l. S tím souvisí zmírnění doporučených dietních omezení. U pacientů s diabetem 1. typu je obvykle třeba pokračovat v inzulinoterapii až do velmi pokročilých stádií nemoci s cílem předejít rozvoji ketoacidozy. Obvykle stačí inzulinové režimy s 1–2 dávkami dlouhodobě nebo střednědobě působícího inzulinu. U pacientů s diabetem 2. typu lze obvykle vysadit perorální antidiabetika, neboť chuť k jídlu a celkový perorální příjem stravy obvykle klesá.

Kľúčové slová: diabetes mellitus, pokročilé onemocnění, symptomy hyperglykémie.

Celý článok je dostupný len pre prihlásených používateľov. Prihlásiť

Disorders of glucose metabolism in patients in palliative care

Diabetes mellitus is a common co-morbid condition in patiens with advanced cancer.Most of these patiens have type 2 diabetes. The goal of care for diabetes near the end of life is to primarly prevent symptoms of hyperglycemia and hypoglycemia. Target glukose concentration can be liberalised to 10–15 mmol/l. The diet should be liberalised as well. Patiens with type 1 diabetes will likely continue to require insulin therapy untill close to death to prevent diabetic ketoacidosis. Many achieve adequate glukose kontrol with once or twice daily injections of intermediate- or longacting insulin. Patients with type 2 diabetes may not require pharmacoterapeutic management as their apetite lessens and oral intake declines.

Keywords: diabetes mellitus, advanced disease, symptoms of hyperglycemia.