Urologie pro praxi 2/2001

Slovo úvodem

Urologie 3. tisíciletí Za posledních dvacet let došlo v urologii k více změnám, než za předchozích osmdesát let a tento trend se dá očekávat i nadále. Zhospodární se vývoj léků díky znalosti genomu. Budou vytvářena farmaka dle „objednávky receptorů“. Orgánové inženýrství umožní rekonstrukční výkony za pomoci tkání vypěstovaných „na objednávku“ z buněk nemocného. Bude možno částečně předpovědět: náchylnost jednotlivce k určitým druhům urologických onemocnění analýza nádorů jiná než klasická histopatologická umožní protinádorovou léčbu „šitou na míru“ Do endoskopických minimálně invazivních operac prováděných miniaturizovanými nástroji vstoupí počítači naváděné roboty. Půjde o tzv. „počítačem asistovanou operační zručnost“. Jsou to smělé a zdaleka ne nereálné vyhlídky, které byly oslavovány v řadě textů věnujících se vstupu do nového tisíciletí. Stůjme ale na zemi a uvažujme, co nás v nejbližší době čeká v té dennodenní běžné praxi. V jedné písni Pavel Bobek zpívá: „…jak stárne svět a my stárnem s ním…“. Nic lépe nevystihuje náš budoucí problém jak odborný, tak ekonomický. Během příštích 25 let vzroste počet obyvatel na Zemi o další dvě miliardy. Ještě během našeho života se počet starých lidí ztrojnásobí a podíl dětí v populaci klesne z dnešních 35 % na 20 %. Trend je tudíž jednoznačný – stárnutí populace. Staří lidé mají a budou mít zdravotní problémy. Pro nás urology je důležité, že velká část těchto starých nemocných lidí bude současně potřebovat urologickou péči pro své potíže, které budou stále komplexnější a obtížněji ovlivnitelné, neřku-li vyléčitelné. Pak už nebudeme daleko k otázce, kolik ekonomických prostředků bude možno vynaložit na udržení kvality života jak starého jedince, tak jeho okolí. Nebude třeba z řady i objektivních důvodů měnit z dnešního pohledu neměnné léčebné taktiky a strategie? Jeden příklad za všechny. Zatím ještě nebylo s jistotou prokázáno, že by jakákoliv léčba lokalizovaného karcinomu prostaty skutečně prodlužovala život nemocného. Přitom bez screeningu PSA by v USA zůstalo nediagnostikováno 75 % karcinomů prostaty. Cesta k pokroku je a bude trnitá. Prostředky nikde na světě, a natož u nás, nejsou neomezené. Máme-li uspět, nebude třeba jistým způsobem změnit naše dennodenní medicínské myšlení? Stačí zatím učinit první krok položením si otázek: Je tzv. „kulometná – broková“ diagnostika vždy přínosem pro diagnózu a další postup? Nezhoršujeme přílišnými kontrolami kvalitu našich medicínských rozhodnutí a životní pohodu nemocného? Kde je hranice mezi pečlivostí a alibizmem? Neznamená někdy „to méně“ více pro kvalitu života nemocného? Známe ceny vyšetřovacích metod, zdravotnického materiálu a léků? Nechováme se někdy jako rozmazlené děti tatínka s nabitou peněženkou, která ve skutečnosti zas tak plná není? Zvažme to a přijměme to. V zemích s mnohem bohatší ekonomikou tomu říkají „guidelines“. prim. MUDr. Dušan Fügner, Urologické oddělení, Nemocnice Šumperk spol. s r.o.