Pediatria pre prax 6/2002

Slovo úvodem

Dary, které dáváme a dostáváme S blížícím se koncem roku, společně s proměnou přírody, zklidní se i naše aktivity. Vánoční čas nás opět vyzve k zamyšlení a reflexi nad smysluplností našeho konání. Ještě jedna aktivita je pro toto období typická – radost ze shánění dárků, ale i radost z toho být obdarován. Z různých perspektiv často přemýšlím o darech, které v roli poskytovatelů péče dětem dáváme, ale i o darech, kterými jsme dětmi a jejich rodiči obdarováváni. Pediatři mají štěstí, že mají příležitost při poskytování péče pracovat právě s dětmi a jejich rodinami. Málo si uvědomujeme, jaký vliv máme při výkonu povolání na život dítěte a jeho rodinu. Toto dlouhodobé působení končí až dospělostí. To je jeden z mnoha důvodů, proč je pediatrie tak vzrušující a motivující. A to je skutečně úžasný dar. Tato dlouhodobá vzájemná interakce má různé podoby. Jsme většinou první, kdo stanoví diagnózu, kdo navrhuje léčebný plán, kdo vysvětluje a seznamuje s aktuálním zdravotním stavem a prognózou onemocnění. Dalším podstatným darem, který můžeme dětem a jejich rodinám nabídnout, jsou edukace a poučení. Vzdělávání našich pacientů nebo jejich rodičů je jednou z nejdůležitějších rolí, na které by se měli všichni zdravotničtí pracovníci podílet. Vysvětlujeme a znovu vysvětlujeme, učíme a znovu učíme, protože naší snahou je, aby děti a jejich rodiče měli život bez větších zdravotních trablů. Byli bychom rádi, kdyby pochopili, co stojí v pozadí našich rad a doporučení. Tento aspekt je klíčem k našemu úspěšnému vlivu na děti a jejich rodiny. Netoužíme po tom, aby vyhověli pouze našemu „diktátu“ o výživě, bezpečnosti nebo očkování. Našim přáním je, aby pochopili, proč od nich některé věci vyžadujeme. Dostatečné vysvětlení a porozumění základním principům našich preventivních a léčebných postupů může dětem i jejich rodinám značně pomoci při rozhodnutích týkajících se zdravotní péče, případně hledání vhodného životního stylu. Touto činností vlastně nabízíme rodinám pomoc, kterou mohou využít v různých životních situacích. My od dětí a jejich rodičů dary rovněž dostáváme. Úsměv, poděkování, ale třeba i obrázek, který nám dítě namaluje. Máme příležitost s dětmi sdílet požitek z různých úžasů jejich světa, dívat se na svět z jejich perspektivy, učit se, co je pro ně legrační, vzrušující, strašidelné nebo nepříjemné. Jedním z největších darů, který může vysokoškolský učitel od dětí a jejich rodičů dostat, je svolení, kterým umožní studentům s nimi pracovat. Účast na jejich nemocech i léčebných zkušenostech, které mohou studovat v ordinacích nebo na lůžku je dalším neuvěřitelným darem. Často bývám překvapen, jak ochotně pacienti a jejich rodiny umožňují studentům medicíny vstupovat do jejich světa a rádi jim věnují dostatek času k pochopení jejich zdravotních problémů. Přímý kontakt s pacientem je nejcennější zkušeností. Dar, který studenti dostávají je neměřitelný se studiem z učebnic pediatrie nebo s účastí na přednáškách či seminářích. Přiznávám, že někdy bývám otrávený při pohledu na studenty, kteří nedovedou ocenit tuto nenahraditelnou možnost svého vzdělávání nebo po ní vůbec neprahnou. Pediatři jsou vlastně šťastní lidé. Při poskytování péče dětem mohou dary rozdávat a neuvěřitelné dary taky přijímat. Mějme radost z těchto darů, važme si jich, ale mysleme také na jejich opětování.