Pediatria pre prax 3/2002

Slovo úvodem

O komunikaci trochu jinak aneb co lze také očekávat Časopis, který máte před sebou, je svým názvem a zejména pak obsahem určen široké pediatrické veřejnosti. A to bez ohledu na to, zda se pediatrická praxe odehrává v ordinacích praktického lékaře pro děti a dorost nebo na lůžkových odděleních nemocnic či vysoce specializovaných center. Dynamika současnosti však občasně vede k tomu, že jsou forsírovány názory/stanoviska/doporučení jedné skupiny dětských lékařů, aby byla posléze nahrazena názory/stanovisky/doporučeními jiných pediatrických formací. Toto dění by snad bylo možno přirovnat k sinusoidní křivce stále oscilující kolem základní roviny. Ve srovnání s touto křivkou, která se střídavě pohybuje v protichůdných směrech však i přes uvedenou dynamičnost je posilující a povzbuzující, že centrum odborného zájmu všech pediatrů zůstává společné – je to dítě ve zdraví a nemoci. Co tedy asi čeká pediatrii v následujících letech? Lze předpokládat nutnost řešení problémů, které budou souviset jak s nezbytnou celospolečenskou poptávkou zdravotní péče a jejího ekonomického zabezpečení, tak i s tím, co je zdravotníkům vždy přijatelnější, a to je absorpce nových medicínských poznatků a jejich praktické uplatnění. Již dnes jsme svědky měnícího se spektra dětských pacientů. Některé údaje informují, že v současné době jsou ve skupině 10 dětských pacientů 1–2 děti vyžadující dlouhodobou zdravotní péči. Jde především o děti s průduškovým astmatem, s opakovanými infekty, ale také o adolescenty s depresemi. Početná začíná být skupina dětí, která s různými následky způsobenými jiným základním onemocněním (orgánové selhání, hematoonkologické choroby, prematurita, transplantace) je díky moderní a komplexní léčbě zachráněna, podobně nezanedbatelný je počet dětí s různě velkým spektrem handicapu v důsledku vývojových abnormit mozku. Proto se domnívám, a snad nejsem sám, že bude muset dojít ještě k užšímu odbornému sepětí mezi jednotlivými skupinami dětských lékařů. V tomto sepětí musí být jednoznačně upřednostněno hledisko medicínské, včetně vzájemné a opakované konzultace. Kultivovat tyto vztahy jistě není jednoduché, jde o proces permanentní a zejména potřebný. Odpovídajícím způsobem je nutno do tohoto dění začlenit také rodinu dětského pacienta. Reflexe výše uvedeného by měla korespondovat s novým odborným profilem dětského lékaře (nezbytné jsou proto změny v systému přípravy pre- a postgraduální) a to na několika úrovních: Pediatr jako poskytovatel primární péče; současně však s možností ovlivňovat prostředí, v němž se dítě vyvíjí. Pediatr nemocniční, zabezpečující a koordinující specializovanou péči. Pediatr jako konzultant, např. medicínský, rodinný, edukační, pedagogický, výchovný, společenských institucí. Bez preference toho, na které úrovni zdravotní péče svoji profesi vykonává. Patří sem také role pediatra jako učitele pre- a postgraduálního vzdělávání. Pediatr specificky orientovaný na zdravotní problematiku/rizika u školních dětí a adolescentů. Část z tohoto okruhu problémů (dyslexie, drogy, sexuálně přenosné nemoci) jistě v současné době řeší kolegové PLDD, je však k diskuzi, zda tuto péči zdokonalit organizačně a legislativně. Pediatr a hospitalizační/domácí péče; přibývá dětí, které jsou hospitalizovány společně s matkou či jiným členem rodiny. Ta si někdy za těchto okolností přeje účast i „svého“ dětského lékaře, byť spíše z aspektů psychologických/společenských. Je pravděpodobné, že i v našich podmínkách se budou moci PLDD zúčastnit diagnosticko-léčebného procesu s kolegou klinikem přímo u lůžka svého pacienta. Podobně se lze domnívat, že bude přibývat dětí, které jsou doposud ošetřovány za hospitalizace a v budoucnu budou ošetřovány doma. Odborná vazba pediatr klinik – PLDD opět bude nezbytná. Pediatr jako administrativní pracovník; jde o jeho nezastupitelnou účast v procesech týkajících se např. koncepčních otázek, financování zdravotní péče, celospolečenských zdravotních programů apod. Nezbytným předpokladem této činnosti ze strany pediatrů bude nutnost osvojit si alespoň základní stupeň manažerského vzdělání, včetně práce s moderními informačními technologiemi. Pediatr badatel; opět bez preference toho, zda pracuje v tzv. primární péči nebo u lůžka. Celospolečensky a odborně jsou totiž důležité jak mnohé údaje demografické (nemocnost dětí, jejich mortalita a morbidita, proočkovanost), tak údaje získané prací experimentální, resp. na souborech dětí hodnotící různé parametry, léčebné postupy apod. V literatuře lze najít např. řadu kazuistik, jejichž autory jsou pediatři péče primární s kolegy z nemocnic. Některá z těchto popsaných pozorování mají zcela prioritní charakter. Je potěšitelné, že podobné práce jsou již nyní také v ČR. Jistě by bylo možno uvést mnohé další z měnících se či nově nastupujících rolí dětského lékaře, podobně jako lze o všech výše uvedených z mnoha pohledů diskutovat. Snažil jsem se však tuto problematiku nastínit pouze ve strukturované formě. Současně však s vědomím toho, že tyto aspekty mohou být velmi významné v celoevropském integračním procesu. Do blížícího se období plného slunce a teplých dnů vám všem přeji dostatek osvěžujícího odpočinku.