Neurológia pre prax 2/2003

Slovo úvodem

Vážené kolegyně, kolegové, je lékařství uměním? Naši učitelé to říkávali, zazní to i dnes. Bulvární tisk je schopen udělat z lékaře hvězdu, směle konkurující filmovým. Lékařství je samozřejmě vědou, řemeslem, dovedností, ale je i uměním? Pokusím se o odpověď tím, že porovnám kritéria pro posouzení kvality umění a vědy. Kritéria jsem si stanovil sám, ze své zkušenosti amatéra (z francouzského amateur – milovník, teoretikům umění se omlouvám). V ideálním případě umění působí v kategoriích emocí a estetického prožitku, jeho předpokladem je dokonalé zvládnutí řemesla, musí být intelektuálně zajímavé. Do hry ovšem vstupuje móda, tedy to, co právě veřejnost zajímá. Ve dvacátém století se stává podstatnou hodnotou originalita, tedy odlišnost (např. od průměru, ale třeba i od normy). První tři kategorie (estetický účinek, působení na emoce, řemeslo) platily od dob, co jsou názory na umění známy. Moc toho nevím o autorech jeskynních maleb, ale je téměř jisté, že velkou úlohu hrál estetický prožitek, emoce, (zřejmě magický) účel a vysoká kvalita některých maleb ukazuje, že maloval ten, kdo zvládl řemeslo. Ocenění odlišnosti ve smyslu vyšší než průměrné kvality je rovněž konstantou, ne tak odlišnost ve smyslu originality. Tři tisíciletí egyptského umění nebo více než tisíc let byzantského umění vyžadovaly a přikazovaly opakování motivu i formy. I u nás známe stále se opakující motiv madony, lišící se však kvalitou zpracování a tím estetickým účinkem. Dekadentní 20. století vše změnilo. Hlavní kvalitou se stala odlišnost, nápad je vše. Začal Marcel Duchamp vystavením pisoáru, jedním z nepochybných vrcholů je konzerva s pravdivým popisem obsahu Merde d´artiste (Manzoni v r. 1963). Vysoce ceněný Baselitz staví své postavy na hlavu a tím vystihuje to, co vzbuzuje největší ohlas. Emoce a estetika mohou mít záporné znaménko. Velký úspěch v Londýně a v Soulu zaznamenala výstava preparovaných – plastifikovaných anatomických studií – např. jezdec, z kůže stažený i s koněm (Guenter von Hagen, 200 objektů). Samozřejmě v záplavě originality nacházíme skvělá díla, která jsou anebo nejsou originální, vždy ale plní základní kritéria na poli emocí, estetiky, profesionality, intelektu. Skvělá díla jsou ovšem stejně vzácná, jak tomu bylo v minulosti. Lékařství a umění mají některé společné body, ty však sdílejí i s dalšími lidskými činnostmi. Předpokladem vysoké kvality v obou činnostech je dokonalé zvládnutí řemesla a zaujetí, nemůže chybět určitý talent. Medicína však přece jenom vyznává i jiné hodnoty. Emoce jsou z rozhodování vytlačovány, estetika nehraje velkou roli, dávno pryč jsou doby, kdy se na vědeckých pracích, jako na spisech Siegmunda Freuda, oceňoval skvělý styl. Odlišnost je v medicíně hodnocena pouze ve smyslu vysoké kvality, opět v rámci konvence, kterou můžeme někdy nazvat módou. Odlišnost ve smyslu originality se hodnotí více ve vědě, nepříliš v klinické medicíně. Zůstává to, co nelze přesně definovat a tím je lékařská intuice, „diagnostický čich“. Myslím, že to je především zkušenost a empatie. Umění je ještě něco navíc, ten polibek Múzy. Ale stáli bychom my o polibek fousatého Asklepia? Uzavírám tedy, že klinická medicína není umění. Sdílí s ním však některé hodnoty a zejména snahu o dokonalost. Lékaři mají často rádi výtvarné umění, jsou sběrateli a znalci, možná častěji než jiné profese, to by však bylo na jiný editoriál. Na vaše příspěvky se s celou redakční radou těší prof. MUDr. Ivan Rektor, CSc. předseda redakční rady