Neurológia pre prax 4/2002
Slovo úvodem
Vážené kolegyně, kolegové, v tomto čísle uveřejňujeme hypotézu z pomezí neurologie a psychiatrie od profesora Fabera, komentovanou jak psychiatrem (prof. Libigerem), tak neurologem (as. Brázdilem). Všichni tři se zajímají i o druhý obor. Je to praktická ukázka toho, jak téma z neurologicko-psychiatrického pomezí obě specializace spíše spojuje než rozděluje. Pokračujeme tím také v praxi již zahájené v čísle 1/2002 a publikujeme odbornou diskuzi na otevřené téma. Kdy publikovat hypotézu je otázka, se kterou se setkávají editoři seriózních odborných časopisů často. Problémem totiž je, že je hypotézu snadnější vymyslet než dokázat. Na druhé straně dobrá hypotéza může být impulzem a vést k pozoruhodným výsledkům. Editoři jsou tedy v dilematu, které však obvykle řeší tím, že práce s rozletem větším, než je výčet a diskuze suchých faktů, šmahem zamítají. Každá úvaha vzdalující se popsaným důkazům je totiž snadným terčem recenzentů. Pokud je náhodou do tisku pustí, tak jen někomu, zpravidla již zavedeným a renomovaným autorům. Přitom jsou to spíše ti mladší, ještě neotřískaní několikaletým bojem o prosazení každé práce do impaktovaného časopisu (zpočátku málokdy se to povede již na druhý pokus), kteří si v hypotézách libují. Dobře si pamatuji na svou první práci, kterou jsem poslal do časopisu se seriózní vědeckou ambicí (tehdy se jmenoval Physiologia bohemoslovaca) a snažil se přesvědčit redaktora, že by měl článek přijmout i s krásnou hypotézou, bohužel nepodloženou příliš tvrdými fakty. Recenzenti byli ovšem jiného názoru. I dnes si dávám velký pozor, kdy si mohu dovolit vzdálit se od výsledků volnější úvahou – zpravidla jen poté, co výsledky již byly publikovány v práci, vydané v uznávaném mezinárodním impaktovaném časopise. V Neurologii pro praxi chceme jít na tomto poli cestou komentovaných publikací. Faktem je, že prof. Faber je renomovaný autor, jehož úvahy jsou často plodné, ale svojí originalitou někdy provokující. V každém případě si však zasluhují odbornou diskuzi. Podobně bychom rádi postupovali i v budoucnu – tedy umožnili zveřejnění podložených názorů a hypotéz, které budou komentovány a třeba i věcně kritizovány zasvěcenými odborníky. Nebojte se tedy posílat nám vaše názory i hypotézy, samozřejmě jen seriózní a podložené solidní vědeckou prací. Na vaše příspěvky se s celou redakční radou těší prof. MUDr. Ivan Rektor, CSc. předseda redakční rady
