Neurológia pre prax 5/2003

Slovo úvodem

Vážené kolegyně, vážení kolegové, v létě 2003 vzbudil rozruch záměr Ministerstva obrany USA zahájit dost bizarní hazardní hru – sázení na odhad příštího cíle teroristického útoku. Společnost Defence Advanced Research Agency, která projekt pro Pentagon připravila, doufala, že sázení zdůrazní informace, které specialisté podcenili a pomůže tak odhalit slabiny v obraně. Teoretickým předpokladem je, že výše vkladu, tedy množství sázek na určitý tip, odráží množství a kvalitu dostupných informací. Návrh vzbudil pochybnosti po technické i morální stránce (sázení na neštěstí) a byl stažen, nicméně nápad využít sázky pro získávání informací netradiční cestou možná bude využit komerčně. Net Exchange, společnost, která se nápadu chopila a vyvinula techniku sázení, doufá, že sázky doplní standardní, více byrokratické, prognostické metody. Příkladem standardních metod je dobře známá nepřesnost předvolebních průzkumů, která je způsobena tím, že mnozí dotázaní odpovídají nepravdivě. Kupříkladu voliči extremistických stran často odpovídají politicky korektně. V případě sázky, kdy zisk je vyplácen pouze v případě přesného odhadu, se předpokládá, že odhad trendu bude přesnější. Autoři metody se domnívají, že různí lidé mají mnoho různých informací, ale hierarchická organizace společnosti brání jejich volnému šíření. Například zpětné vyhodnocení informací, které byly k disposici před 11. 9. 2001, ukázalo, že bylo možné teroristickým útokům zabránit, avšak informace získané agenty na nejnižší úrovni byly na vyšší úrovni vyhodnocené jako nevýznamné a jejich další tok byl zastaven. Sázení by bylo jakýmsi kolektivním vyhodnocením pravděpodobnosti. Zvýšilo by také pravděpodobnost, že část menšinových informací pronikne na úroveň, kde budou vyhodnoceny (jinou otázkou je, zda budou vyhodnoceny správně). Na článku ve Financial Times z 2. 9. 2003, z kterého hlavně čerpám, mne zaujala informace, že prvními zájemci o komerční využití jsou farmaceutické firmy. Nevím přesně, co chtějí zjistit. Může to být realističtější odhad trhu, mohou to být nové nápady, ale jejich zájem ukazuje, že i na poli medicíny je potřeba zlepšit tok informací. Skutečně, klinické studie testující léky jsou koncipovány tak, aby byly statisticky zpracovatelné a jejich design se většinou liší od běžné praxe. Jiný příklad – diagnostická schémata jsou někdy plodem uzavřených skupinek superspecialistů, kteří nevidí problém v celé šíři a klasifikace nejsou užitečné v běžné praxi. Na druhé straně všichni víme, že lékař v praxi nasbírá během let obrovský kapitál zkušeností, které jsou ovšem málo sdělitelné, protože nejsou zařaditelné do žádného systému evidence based medicine. Například lék A je v indikaci Y používán, avšak kontrolovaná studie neprokáže jeho signifikantní účinek na nemoc X. Lékař pozoruje zlepšení u pacienta se skupiny X, avšak pouze s vzácnou variantou XY. Tato skupina ovšem nebyla cílem výzkumu, lék je zavržen a možnost účinnosti na XY nebude zkoušena, protože se firmě nevyplatí investovat do studie vzácné nemoci. Je možné, dokonce pravděpodobné, že to, co lékař pozoroval, byla náhoda, ale možná skutečně objevil nové pole účinku léku. Tato informace bude ovšem ztracena. Jak tedy se zajímavou informací naložit? Odpověď není složitá – publikovat ji. Například v Neurologii pro praxi. Víme, že je důležité hledat informace přímo v klinické zkušenosti. Naši snahou je otevírat stránky Neurologie pro praxi právě pozorování a zkušenostem v praxi, které mohou přinést poučení všem a možná i zajímavé nové poznatky. Pišta, naše rubriky „Sdělení z praxe“ a „Komentáře“ jsou tady právě pro vás. Na vaše příspěvky se s celou redakční radou těší prof. MUDr. Ivan Rektor, CSc. předseda redakční rady