Neurológia pre prax 3/2003
Slovo úvodem
Vážené kolegyně, kolegové, v tomto čísle Neurologii pro praxi referuje A. Šulcová o možnostech použití kanabis v terapii neurologických onemocnění. Opírá se při tom o výsledky mezinárodní konference, kterou organizovala, a která se konala v Brně v minulém roce. Kanabis, konopí a marihuana jsou oblíbenými tématy nejen vědců, ale také veřejnosti, tisku i politiků. Otázka je náhodou právě nyní politicky aktuální, protože v České Republice se diskutuje o nutnosti modifikovat současné represivní zákony. Pokud bychom však čerpali informace pouze z medií, sotva bychom se dověděli, zda je kanabis skutečně škodlivý. Diskuze je podbarvena, nejenom u nás, ideologicky. Přívrženci tolerance, jakož i bojovníci za represi, hromadí argumenty a pseudoargumenty. Na problém konopí se lze dívat z různých úhlů. Nechci zde hodnotit společenskou nebezpečnost legálního nebo ilegálního prodeje, spíše se zaměřím na medicínskou problematiku. Konzumace kanabis je velmi rozšířená asi ji zkusila většina z dnešních dvacátníků – třicátníků, alespoň ve velkých městech. Zdá se, že to nevedlo k žádné sociální katastrofě. Účinek konopí je příjemný, svět se rozjasní, zbystří se vnímání, snadno se navazují přátelství. Je užíván od antických dob, skutečná exploze nastala v šedesátých letech, kdy jeho konzumaci přiznávalo 36% amerických žáků posledních tříd středních škol, dnes je to cca 22%. V západní Evropě čísla kolísají mezi 11 až 23%. Pravidelná konzumace je nejčastější ve věku 16–24 roků, po nástupu do profesionálního života prudce klesá. Přesto je dobré si uvědomit, že ve vědecké komunitě vládne v této otázce víceméně shoda. V posledních letech byla publikovaná vyjádření tří různých reprezentativních orgánů – francouzské vědecké instituce INSERM, komise ustanovené kanadským senátem a Americkou akademií věd. Dlouhodobé užívání vede k behaviorálním a kognitivním změnám – mizí motivace k činnosti, objevují se citová indiferentnost, poruchy paměti, zpomaleni myšlení. (Pro lepši představu doporučuji zhlédnout český film Samotáři.) Dále je patrný účinek antiemetický, analgetický a stimulace chuti. Tento syndrom je asi reverzibilní, ovšem po dobu užíváni drogy ovlivňuje aktuální výkonnost, což v typickém věku konzumace, tedy v době studia na střední a vysoké škole, může mít důsledky na celý život. Vzniká psychologická závislost (nikoliv biologická, abstinenční syndrom se neobjevuje). Naproti tomu přechod k tvrdým drogám není častý. Není prokázán ireverzibilní efekt na kognitivní funkce, vztah k depresi není jasný. Instituce se tedy shodují na tom, že dlouhodobá konzumace je škodlivá. Není argumentem, že marihuana není škodlivější než alkohol. Alkohol je v evropské civilizaci tradičně tolerován a zdá se, že měkké drogy jsou naopak tolerovány v některých asijských a muslimských zemích. Znamená to však, že společnost má tolerovat každou novou škodlivinu, která není horší než alkohol? Jinou otázkou je, zda represe může chronickému užívání zabránit. Zdá se, že odpověď je negativní. Účinek represe nebo naopak tolerance rozšíření konzumace podstatně neovlivňuje. Zavedení kanabis do terapie chronických onemocnění analyzuje ve svém příspěvku A. Šulcová. Je to však také oblíbené téma tisku, angažují se politici i pacientské organizace. Pokud budeme diskutovat nad možností zavedení kanabis do terapie chronických onemocnění, musíme zvažovat i negativní stránky dlouhodobé konzumace. U některých chronických onemocnění to nemusí příliš vadit, avšak působení v patologickém prostředí může být jiné, než u zdravých teenagerů. Např. u Parkinsonovy nemoci bychom měli znát účinek dlouhodobého podávání na kognitivní funkce přesto, že u zdravých není výrazný. Proto bych uvítal, podobně jako u jiných léků, méně ideologických stanovisek a více dostatečně reprezentativních kontrolovaných studií. Na vaše příspěvky se s celou redakční radou těší prof. MUDr. Ivan Rektor, CSc. předseda redakční rady
