Neurológia pre prax 4/2001

Slovo úvodem

Vážené kolegyně a kolegové, dalším číslem Neurologie pro praxi pokračujeme v již tradiční prezentaci stěžejních oblastí neurologie v „Hlavním tématu“, tentokrát jde o cévní onemocnění mozku, a ve zveřejňování přehledných článků, kazuistik, informací, referátů z literatury. V tomto čísle se poprvé objeví stručné (v rozsahu do jedné strany ve Wordu) souhrny prací českých a slovenských autorů publikovaných v mezinárodních odborných časopisech. Rád bych na tomto místě vysvětlil, proč tak činíme v tomto prakticky zaměřeném časopise. Půjde často o témata, která jsou bezprostřední klinické praxi vzdálená, přesto si myslím, že by čeští a slovenští neurologové o nich měli být alespoň rámcově informováni. Slouží to lepšímu poznání pracovišť a osobností, které se věnují neurologii i po vědecké stránce. Může to být, jak doufám, také stimulem pro ambiciózní mladé neurology, aby se vedle praxe věnovali také vědě. Když se totiž rozhlížíme po naší vědecké krajině, nevidíme obraz příliš pestrý. Na jedné straně se vypíná pohoří základní vědy, tedy tzv. neurovědy. Slovo neurověda (neuroscience) je novotvar, který dobře vystihuje fakt, že čím se více vzdalujeme od krabiček definujících klinické obory (neurologie, psychiatrie, neuroradiologie, neuropsychologie atd.) směrem k experimentálnímu bádání, tím více se blížíme k základním vědám o nervovém systému, které jsou společné. Neurovědy jsou u nás poměrně úspěšně pěstovány na pracovištích akademie a některých vysokých škol, jejich publikace nacházíme v prestižních mezinárodních časopisech (zda je množství těchto publikací dostatečné, nebo ne, si netroufám posoudit). Jak vidíme na příkladu z Fyziologického ústavu ČAV publikovaném v tomto čísle, experimentální výzkum nemusí být od kliniky příliš vzdálený. Navíc, domnívám se, dobrý neurolog musí myslet fyziologicky, musí při diagnostice i terapii uvažovat ve fyziologických resp. patofyziologických souvislostech, o mechanizmech účinků terapeutických metod, nestačí mu znát zpaměti standardy (v tom se do určité míry liší evropská kontinentální neurologie od anglosaské, avšak skutečně dobrý klinik musí chápat příčiny a mechanizmy jevů, se kterými se setkává, ať už působí kdekoliv). Když budeme pokračovat v prohlídce naší vědecké krajiny, uvidíme, že terén se za neurovědeckým pohořím zlomí, následuje několik málo kopců a pak již jen fádní rovina. Těch několik kopců představují ojedinělá klinická pracoviště s ambicemi prosadit se na mezinárodním poli. Jde většinou o práce na pomezí aplikovaných neurověd a kliniky i o čistě klinické práce. Některé vznikají ve spolupráci s experimentálními pracovišti anebo se zahraničními ústavy, jiné samostatně na klinikách. Každá takováto publikace představuje úspěch, protože publikovat v mezinárodních impaktovaných časopisech znamená skutečně jít s kůží na trh. Autoři se vystavují fundované kritice, někdy i nespravedlivé, často zklamání, vždy však srovnání své práce s prací světových pracovišť, které mají obvykle více možností, než my. Jiná cesta není. Smysl vědy je objevovat nové a se svými objevy seznamovat odbornou veřejnost. Přitom ve srovnání s jinými zeměmi přibližně naší velikosti, např. s Nizozemím, publikujeme žalostně málo. Nepochybuji o tom, že i u nás je mnoho mladých (není podmínkou) neurologů, kteří chtějí bádat, objevovat, mají odvahu vystavit se konkurenci, publikovat. Zejména pro jejich povzbuzení v tomto prakticky zaměřeném časopise zahajujeme rubriku „Publikujeme ve světě“. Na vaše příspěvky se s celou redakční radou těší prof. MUDr. Ivan Rektor, CSc.