Neurológia pre prax 6/2003

Slovo úvodem

Vážené kolegyně a kolegové, kvalita práce je nepochybně nejvyšší hodnotou, o kterou se snažíme při přípravě publikace. Přesto asi každého z nás potěší, když výsledek naší práce získá uznání kolegů. Proto jsme uvítali velkorysou nabídku jedné slovenské a jedné české farmaceutické firmy, která nám umožnila ocenit dvě publikace – slovenskou a českou, vyhodnocené redakční radou jako nejlepší v uplynulém roce. Do soutěže budou zařazeny originální, tedy výzkumné, avšak prakticky zaměřené práce a příspěvky z praxe, kazuistiky. Nebudeme vyhodnocovat přehledné články ze dvou důvodů – autory přehledných prací bývají často významní a zasloužilí koryfejové české a slovenské neurovědní obce a my bychom rádi povzbudili hlavně ty mladší, a také chceme podnítit kvalitní klinické publikace. Cenu jsme nazvali jménem Arnolda Picka. Arnold Pick (1851 – 1924) je patrně ve světě nejznámější neurolog, přesněji neuropsychiatr, který působil v našich zemích. Narodil se v německy mluvící židovské rodině ve Velkém Meziříčí. Gymnázium absolvoval v Jihlavě. Nevím, zda prostředí Jihlavy bylo zvlášť hudbymilovné, vždyť jihlavskou školu navštěvoval také o devět let mladší Gustav Mahler, Pickova láska k hudbě však přetrvala celý život. Medicínu vystudoval ve Vídni a již během studia praktikoval na Klinice neurologie a psychiatrie u slavného prof. Meynerta. Po ukončení studia v roce 1875 pracoval šest měsíců na klinice prof. Westphala v Berlíně, kde spolupracoval s mladým asistentem Karlem Wernicke. Co jméno, to eponym. Byla to zlatá doba neuropatologie a začátků neurologie, pozvolna se oddělující od psychiatrie. Byla to doba objevování nových nozologických jednotek na základě klinického pozorování a neuropatologické definice a definování klasifikačních schémat vycházejících z klinických pozorování. Zaujatý lékař, nadaný pozorovacím talentem, systematickou myslí a nezatížen dogmaty měl možnost objevit a klasifikovat nové onemocnění. (Dnes je to mnohem obtížnější, přesto však možné – jeden z autorů Pickova životopisu, z kterého hlavně čerpám biografická data, Andrew Kertesz, takto popsal paroxyzmální kinezigenní choreoatetózu.) Pick přišel do Prahy v roce 1877, habilitoval se a tři roky pracoval v zemském ústavu pro choromyslné v Kateřinské a v letech 1880 až 1886 v nově založené léčebně v Dobřanech, od roku 1882 jako její ředitel. V roce 1886 se vrátil do Prahy, kde byl jmenován řádným profesorem a přednostou německé neuropsychiatrické kliniky. Bylo to krátce po rozdělení Karlovy univerzity na českou a německou část (1882), česká fakulta byla vlastně nově založena. V téže době a v téže budově vznikala pod Čumpelíkovým vedením první česká neuropsychiatrická klinika. Odborná spolupráce mezi českou a německou klinikou nebyla intenzivní, což však nevylučovalo osobní přátelství. Češi byl hojně zastoupeni i mezi pacienty německé kliniky. Lékaři na obou klinikách byli převážně bilinguální, i když čeština německých lékařů nebyla vždy perfektní. Pick si jednou postěžoval, že chirurg to má lehké, stačí mu zeptat se pacienta co ho bolí, neuropsychiatr se však od pacienta toho potřebuje dovědět přece jenom víc. Na německé fakultě působila vedle Picka celá řada vynikajících vědeckých autorit – pokud se budeme držet jen názvů nemocí, byl tam např. Pickův blízký přítel Otto Kahler (morbus Kahler = myelom), nebo experimentální patolog a endokrinolog Arthur Biedl (viz syndrom Laurence-Moon – Biedl ). Pick vedl svůj ústav velmi moderně, s důrazem na klinickou práci a vědu. V letech 1891-92 působil jako děkan fakulty, dával však přednost klinické práci před akademickými funkcemi. Vychoval celou řadu vynikajících neurologů a psychiatrů, kteří pak sdíleli smutný osud německé neuropsychiatrické kliniky – někteří zahynuli v koncentračních táborech, jiní odešli ze země. Klinika zanikla v roce 1945 a dnes toho můžeme už jen litovat. Pick byl penzionován v roce 1921, zemřel na urosepsi po operaci urolitiázy v roce 1924. Vědecké zájmy Arnolda Picka byly spíše z oblasti neurologie než psychiatrie. Velmi se zajímal o fyziologii řeči a její poruchy. Publikoval několik prací o agramatické řeči. Snad k tomu přispělo přátelství s Wernickem v mládí (Karl Wernicke zemřel na následek cyklistického úrazu v roce 1905). Právě jeho zkušenost neuropsychiatra mu umožňovala pohybovat se na poli, které dnes známe jako behaviorální neurolgie a nachází se na pomezí neurologie a psychiatrie – zajímal se o agnozie, apraxie, poruchy paměti, vědomí, halucinace (také Pickovi vizuální halucinace), spolu s Kahlerem napsal knihu o neuropatologii CNS. Popsali vstup vláken zadních kořenů do míchy a do zadních provazců. Pickův zájem se soustředil na organická onemocnění mozku, projevující se poruchami symbolických a dalších funkcí ze sféry, kterou někdy nazýváme vyšší nervovou činností. Studoval senilní atrofie, kupříkladu ve vztahu k afáziím, i lokalizované léze temporálních laloků. Jeho nejvýznamnějším počinem je však popis onemocnění, které dnes nese jeho jméno. Původně (1892) se jednalo jen o kazu­istiku afatického pacienta s poruchami chování, bez mikroskopické studie, název Pickova nemoc byl později zobecněn na demenci s frontotemporální atrofií a s nálezem intracelulárních Pickových tělísek (obsahujících tau-protein) a Pickových balonových buněk. Později vznikl termín tauopatie, byla totiž nalezena společná patologie frontotemporální demence a dalších nozologických jednotek, a to intraneuronální a intragliální inkluze obsahující tau-protein (byť s ultrastrukurálními rozdíly mezi některými tauopatiemi). U primárních tauopatií se nacházejí vedle symptomatiky typické pro každý klinický syndrom zvlášť také společné klinické příznaky, jako kognitiviní a behaviorální poruchy, takže někteří autoři mluví o Pickově komplexu. Podle Kertesze Pickův komplex vedle Pickovy nemoci obsahuje i frontotemporální demenci s parkinsonizmem vázanou na chromozom 17, progresivní supranukleární paralýzu, primární progresivní afázii, kortikobazální degeneraci, komplex amyotrofická laterální skleróza – demence – parkinsonizmus a další nemoci. Vážené kolegyně a kolegové, doufám, že výše uvedená fakta vysvětlují, proč jsme nazvali cenu udělovanou naším časopisem jménem Arnolda Picka. Není to jen slavné jméno, ale i jméno vynikajícího klinika, který dospěl k významným objevům klinickou prací. Na vaše příspěvky se i s redakční radou těší, současně s přáním příjemného prožití vánočních svátků a všeho nejlepšího v roce 2004 prof. MUDr. Ivan Rektor, CSc. předseda redakční rady 1. Firkin BG, Whitworth JA. Dictionary of medical eponyms. Basel: Editiones Roches, 1996. 2. Kertesz A. Pick´s Complex and FTDP-17. Mov. Disord. 2003; 18 (Suppl. 6): S57–S62. 3. Kertesz A., Kalvach P. Arnold Pick and German Neuropsychiatry in Prague. Arch. Neurol. 1996; 53: 935–938.