Neurológia pre prax 2/2001

Diferenciální diagnóza svalové slabosti u kriticky nemocných

prof. MUDr. Zdeněk Ambler, DrSc.

Generalizovaná slabost je jednou z komplikací u nemocných na jednotkách intenzivní péče (JIP) a anesteziologicko-resuscitačních odděleních (ARO) s víceorgánovým selháním, sepsí a déletrvající mechanickou ventilací. Může být i důvodem protrahované závislosti na mechanické ventilaci. Prvním diagnostickým krokem je rozpoznat, že slabost je přítomna, stanovit podrobnou anamnézu vzniku, dynamiky rozvoje a sled podávaných léků. Objektivní vyšetření musí být zaměřeno hlavně na symetrii a distribuci motorického deficitu a poruchy čití. Další významné informace přinese elektrodiagnostika (EMG) a hodnoty kreatinkinázy (CK) a myoglobinu v séru. V indikovaných případech je vhodné doplnit vyšetření likvoru, zobrazovací vyšetření (magnetická rezonance – MR nebo počítačová tomografie – CT) a případně i svalovou biopsii. Polyneuropatie kriticky nemocných má končetinovou slabost s distální prevalencí, porucha čití může být jen malá, myotatické reflexy jsou sníženy nebo vyhaslé a kraniální nervy nebývají postiženy. EMG prokáže axonální lézi, CK bývá normální nebo jen lehce zvýšena, v likvoru bývá normální nález nebo lehce zvýšená bílkovina. Myopatie kriticky nemocných mívá častěji proximální převahu motorického deficitu, CK je zvýšena a EMG má myopatický obraz. Obě jednotky se mohou vyskytovat i současně a vzájemně se překrývat. K perzistující neuromuskulární blokádě dochází při podávání nedepolarizujících myorelaxancií, často spolu s vysokými dávkami kortikoidů. Bývají postiženy i okohybné a orofaryngeální svaly a při repetitivní stimulaci zjistíme dekrement. Příčinou svalové slabosti může být i manifestace preexistujícího onemocnění (myastenie, amyotrofická laterální skleróza) a kmenové nebo míšní léze.

Kľúčové slová: intenzivní péče, kriticky nemocný, svalová slabost.

Diferenciální diagnóza svalové slabosti u kriticky nemocných

Generalizovaná slabost je jednou z komplikací u nemocných na jednotkách intenzivní péče (JIP) a anesteziologicko-resuscitačních odděleních (ARO) s víceorgánovým selháním, sepsí a déletrvající mechanickou ventilací. Může být i důvodem protrahované závislosti na mechanické ventilaci. Prvním diagnostickým krokem je rozpoznat, že slabost je přítomna, stanovit podrobnou anamnézu vzniku, dynamiky rozvoje a sled podávaných léků. Objektivní vyšetření musí být zaměřeno hlavně na symetrii a distribuci motorického deficitu a poruchy čití. Další významné informace přinese elektrodiagnostika (EMG) a hodnoty kreatinkinázy (CK) a myoglobinu v séru. V indikovaných případech je vhodné doplnit vyšetření likvoru, zobrazovací vyšetření (magnetická rezonance – MR nebo počítačová tomografie – CT) a případně i svalovou biopsii. Polyneuropatie kriticky nemocných má končetinovou slabost s distální prevalencí, porucha čití může být jen malá, myotatické reflexy jsou sníženy nebo vyhaslé a kraniální nervy nebývají postiženy. EMG prokáže axonální lézi, CK bývá normální nebo jen lehce zvýšena, v likvoru bývá normální nález nebo lehce zvýšená bílkovina. Myopatie kriticky nemocných mívá častěji proximální převahu motorického deficitu, CK je zvýšena a EMG má myopatický obraz. Obě jednotky se mohou vyskytovat i současně a vzájemně se překrývat. K perzistující neuromuskulární blokádě dochází při podávání nedepolarizujících myorelaxancií, často spolu s vysokými dávkami kortikoidů. Bývají postiženy i okohybné a orofaryngeální svaly a při repetitivní stimulaci zjistíme dekrement. Příčinou svalové slabosti může být i manifestace preexistujícího onemocnění (myastenie, amyotrofická laterální skleróza) a kmenové nebo míšní léze.

Keywords: intenzivní péče, kriticky nemocný, svalová slabost.